RC auta

První modely aut na dálkové ovládání vznikaly ve 40. letech 20. století, nicméně technologie přenosu dat pomocí rádiových vln byla příliš drahá a neefektivní, a proto se využíval vodič spojující ovladač se samotným autem. Když se v 60. letech 20. století stalo rádiové řízení dostupnější, začala veřejnost jevit větší zájem. Do roku 1966 byla auta na dálkové ovládání vyráběna pouze po domácku, až v tomto roce začala italská firma Elettronica Giocattoli sériovou výrobu RC aut.

Komunikace

Existují tři způsoby dálkového ovládání, podle nichž se auta dělí.

Pomocí vodiče

Propojení ovladače a auta se dnes už moc nepoužívá, kvůli značným nevýhodám. Největší z nich je u tohoto typu dosah. Auto může urazit jen takovou vzdálenost od ovladače, jak dlouhý je vodič.

Infračervené záření

Ovládání pomocí IR je založeno na šíření infračervených vln. Infračervené pásmo

se na elektromagnetickém spektru nachází vedle viditelného záření, což způsobuje,

že infračervené záření nepronikne skrze téměř žádné, pro lidské oko, neprůhledné objekty. Zdrojem jsou například LED diody, které musí být namířeny přímo na sebe, protože se vlny šíří pouze jedním směrem. Délka vln je krátká, a proto se toto záření využívá v případech, kdy není třeba překonávat velké vzdálenosti či pevné předměty.

Rádiová frekvence

Ovládání pomocí RF je založeno na šíření rádiových vln, jejichž pásmo se na rozdíl od infračerveného záření nachází na spektru ve velké vzdálenosti od viditelného světla. To umožňuje šíření i skrze neprůhledné objekty, které jsou pro tyto vlny neviditelné. Rádiové vlny mají také delší vlnovou délku, a proto je jejich dosah mnohem větší. Ke komunikaci je vyhrazeno několik frekvenčních pásem, k nejpoužívanějším patří 2,4 GHz.

Povrch, po kterém jezdí

Základní rozlišení aut na dálkové ovládání je na off-road a on-road, tedy terénní a silniční. Liší se například velikostí pneumatik, nebo umístěním podvozku.

Terénní

Terénní auta jsou sestavována ve větším měřítku, motory mají vyšší točivý moment

a pneumatiky lepší přilnavost. Mají zvýšený podvozek a dlouhé tlumiče. Oproti silničním jsou také těžší a pomalejší.

Silniční

Na rozdíl od terénních jsou silniční auta menší, lehčí a podvozek je nízko položený, aby mohly dosáhnout vyšší rychlosti. Tato auta jsou vhodná pro jízdu na rovných površích. Díky jejich vysoké rychlosti se s nimi pořádají závody.

Motor a pohon

Auta se dělí do tří základních kategorií podle pohonu na elektrické, nitro a naftové. Nitro

a naftové mají spalovací motor, zatímco elektrické elektromotor.

Elektromotor

Auta s elektromotorem bývají lehčí a nevylučují žádné zplodiny. Díky jednoduché údržbě jsou vhodné zejména pro začátečníky. Používají se motory stejnosměrné, přesněji kartáčové neboli komutátorové, a bezkartáčové neboli elektricky komutované motory. Komutátorové motory obsahují dva kartáče, přes které je přiváděn proud. Tyto kartáče tlačí na komutátor, který je umístěn na centrální hřídeli. Tření mezi komutátorem a nimi je důvodem pro nižší efektivnost než u bezkartáčových motorů. Také se tyto součástky časem opotřebují, proto je nutné je udržovat a případně vyměnit. Bezkartáčové motory neobsahují ani kartáče, ani komutátor, není tedy třeba údržba, jsou efektivnější a lze s nimi dosáhnout vyšších rychlostí. Mezi nevýhody patří vyšší cena. Střídavé motory se téměř nepoužívají, jelikož jsou větší a těžší. Byl by také potřeba frekvenční měnič, protože elektromotory jsou napájeny z baterií, tudíž stejnosměrně. A nebylo by možné dosáhnout vhodného točivého momentu při nízkých otáčkách, kterého bezkartáčový motor dosáhne.

Spalovací motor

Motor nitro aut běží na směsi nitromethanu a maziva. Auta dosahují vyšší rychlosti

než elektrická a také ji déle udrží, protože nejsou závislá na baterii, která se stále vybíjí. Mezi jejich nevýhody patří hlasitost a pach.

Auta na benzín jsou větší, vylučují zplodiny a hlasitý zvuk. Mají nejpomalejší zrychlení,

ale jejich motor vydrží déle než u nitro. Díky tomu, že jsou velká, mohou mít více paliva,

a tudíž urazit nejdelší vzdálenosti.

Další aspekty

Počet hnaných náprav

Existují auta s náhonem na dvě nebo čtyři kola. V případě náhonu na dvě kola jsou mnohem častěji poháněna zadní kola než přední, ta pouze v ojedinělých případech a vždy se jedná

o silniční auta. 2WD auta mají méně komponentů, z toho důvodu jsou cenově dostupnější

a mechanicky jednodušší. Na rovných površích dosáhnou vyššího zrychlení, nejsou ale vhodná do terénu, kvůli malému tahu. Jsou také složitější na řízení, jelikož mají náhon pouze na zadní kola, což může způsobit přetáčivost, nebo jen na přední, což způsobuje nedotáčivost. 4WD auta jsou jednodušší na ovládání, jejich systém umožňuje ostřejší zrychlení a neztrácejí takové množství tahu jako 2WD, což umožňuje jízdu v různých terénech. Nejsou ale tak spolehlivá, protože obsahují více součástek, které se mohou rozbít. Mají také vyšší spotřebu, ať už benzínu, nitra nebo elektrické energie. V posledním případě se baterie může vybít až o 25 % rychleji

než 2WD.

Měřítko a velikost

Velikost RC aut může být v rozsahu několika centimetrů až téměř jednoho metru. Pokud

se jedná o model skutečného auta, udává se rozměr v měřítku. Mezi ta menší, která jsou

na elektrický pohon patří auta v měřítku 1:24, která mají délku 15-20 cm. Populární jsou měřítka 1:10 a 1:8, jejichž délka se pohybuje mezi 40 a 70 cm. Největší mají délku 80 a více cm, jejich měřítka jsou 1:6 a 1:5 a jsou na benzín.

RC auta

Pokročilá nastavení