RC auta
První modely aut na dálkové ovládání vznikaly ve 40. letech 20. století, nicméně technologie přenosu dat pomocí rádiových vln byla příliš drahá a neefektivní, a proto se využíval vodič spojující ovladač se samotným autem. Když se v 60. letech 20. století stalo rádiové řízení dostupnější, začala veřejnost jevit větší zájem. Do roku 1966 byla auta na dálkové ovládání vyráběna pouze po domácku, až v tomto roce začala italská firma Elettronica Giocattoli sériovou výrobu RC aut.
Komunikace
Existují tři způsoby dálkového ovládání, podle nichž se auta dělí.
Pomocí vodiče
Propojení ovladače a auta se dnes už moc nepoužívá, kvůli značným nevýhodám. Největší z nich je u tohoto typu dosah. Auto může urazit jen takovou vzdálenost od ovladače, jak dlouhý je vodič.
Infračervené záření
Rádiová frekvence
Ovládání pomocí RF je založeno na šíření rádiových vln, jejichž pásmo se na rozdíl od infračerveného záření nachází na spektru ve velké vzdálenosti od viditelného světla. To umožňuje šíření i skrze neprůhledné objekty, které jsou pro tyto vlny neviditelné. Rádiové vlny mají také delší vlnovou délku, a proto je jejich dosah mnohem větší. Ke komunikaci je vyhrazeno několik frekvenčních pásem, k nejpoužívanějším patří 2,4 GHz.
Povrch, po kterém jezdí
Základní rozlišení aut na dálkové ovládání je na off-road a on-road, tedy terénní a silniční. Liší se například velikostí pneumatik, nebo umístěním podvozku.
Terénní
Silniční
Na rozdíl od terénních jsou silniční auta menší, lehčí a podvozek je nízko položený, aby mohly dosáhnout vyšší rychlosti. Tato auta jsou vhodná pro jízdu na rovných površích. Díky jejich vysoké rychlosti se s nimi pořádají závody.
Motor a pohon
Elektromotor
Auta s elektromotorem bývají lehčí a nevylučují žádné zplodiny. Díky jednoduché údržbě jsou vhodné zejména pro začátečníky. Používají se motory stejnosměrné, přesněji kartáčové neboli komutátorové, a bezkartáčové neboli elektricky komutované motory. Komutátorové motory obsahují dva kartáče, přes které je přiváděn proud. Tyto kartáče tlačí na komutátor, který je umístěn na centrální hřídeli. Tření mezi komutátorem a nimi je důvodem pro nižší efektivnost než u bezkartáčových motorů. Také se tyto součástky časem opotřebují, proto je nutné je udržovat a případně vyměnit. Bezkartáčové motory neobsahují ani kartáče, ani komutátor, není tedy třeba údržba, jsou efektivnější a lze s nimi dosáhnout vyšších rychlostí. Mezi nevýhody patří vyšší cena. Střídavé motory se téměř nepoužívají, jelikož jsou větší a těžší. Byl by také potřeba frekvenční měnič, protože elektromotory jsou napájeny z baterií, tudíž stejnosměrně. A nebylo by možné dosáhnout vhodného točivého momentu při nízkých otáčkách, kterého bezkartáčový motor dosáhne.
Spalovací motor
Další aspekty
Počet hnaných náprav
Měřítko a velikost